Když je zvukař hluchý

O víkendu jsem „zabloudil“ na jednu venkovskou slávu. Součástí bylo i vystoupení několika hudebních seskupení pro pobavení obyvatel a návštěvníků, kteří již ochutnali všechny guláše a zelňačky nebo množství sladkostí. Kulturní dům duněl hudební produkcí.


Záměrně píšu „produkcí“, neboť o hudbě a zpěvu se nedalo mluvit. Ovalilo vás to hned ve dveřích a nic se nezměnilo, ani když kultúrychtiví venkovan změnil místo. Zkrátka basové tóny doslova chrčely, jak byly zesilovače přetížené a výšky se nedaly v tom rachotu rozeznat. A spokojený zvukař seděl pěkně vzadu u zdi a sledoval to všechno.

Nevím, jaký zážitek z toho všeho měli účinkující. Možná jim stačilo otočit svůj repertoár a zinkasovat slušný šek. Ale obyvatelé podle mě si odnesli jen zalehnuté uši a textu písniček mohli rozumět pouze tehdy, pokud je už znali a ovládali text. Neboť o hudebním zážitku se mluvit nedalo ani náhodou.

Každý elektronický zesilovač má své maximálně zkreslení. To většinou bývá při maximální hlasitosti. No stačí snížit výkon o deset procent a zkreslení klesne i na desetinu. Nemusí mít každá skupina právě Hi-Fi zesilovače, když hrají na vesnických zábavách. No mohly být mít zkušeného zvukaře, který nastaví aparatury tak, aby si lidé písničky a celé vystoupení mohli vychutnat. Neboť pokud je zvukař hluchý, ohluchnou i všichni návštěvníci.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.