Proč chodíš do zahrady, když neokopáváš?

Touto otázkou nás „zarazila“ jedna známá, když jednoho dne odpoledne si povzdychla, co všechno musí ještě stihnout a mezi jiným i zajít do zahrady za městem a okopat plevel kolem zeleniny a my jsme jí řekli, že protože máme všechno zamulčované, tak u nás vedle rajčat a paprik plevel neroste. Pro nás bylo zase překvapením, že jejím jediným důvodem chození do zahrady je právě okopávání. Vždyť přece zahrada je radost, ne utrpení. Alespoň tedy naše Permakulturní zahrada.


Za ty roky, co tímto způsobem se staráme o naši zahradu, jsme potkali mnoho lidí s různým postojem k permakultuře. Od úplně odmítavého po neskrývané nadšení a také „jedním uchem dovnitř a druhým ven“. Typickým příkladem je naše okopávačka. Sama hodně mluví (máme ji litovat?), ale druhé neposlouchá. Pak je pro ni novinkou i to, co jsme jí říkali před třemi lety.

Permakulturní zahrada samozřejmě není bezúdržbová zahrada a není zahradou bez práce. Jen se v ní pracuje trochu jinak, než v dnes běžně rozšířených zahradách. Namísto orby, rytí, rotavátorování a okopávání se seká tráva a mulčuje senem. Nebo koupenou slámou, pokud nemáte dost velkou louku, byť pod ovocnými stromy. Ale podle mě je mnohem méně namáhavé posekat sekačkou na kolech a shrabat seno, jako rýt nebo chodit s rotavátorem. Zejména když vám se svážení sena pomáhá elektrické kolečko.

Proč chodíme do zahrady?

Protože se v ní cítíme době. Nelitujeme ujet každý den 15 km, abychom po práci zajeli na vesnici a odpočinuli si. Řeknete si „Odpočinout si v zahradě?“. Ano, u nás je to tak. Neznamená to, že nic neděláme. Jen neděláme nic zbytečné a zbytečně namáhavé. Jak vypadá takový náš obyčejný den?

O půl páté přijíždíme do zahrady a zaparkuji auto. Přítelkyně obvykle zkontroluje květy vedle plotu i předzahrádku a bylinkovou spirálu. Já mezitím vyložím věci z auta včetně piknikového košíku a otevřu chalupu. Větrat ji nemusím, protože jsem instaloval malý ventilátor na solární pohon, starý dům se větrá sám už od svítání. Vyložím židle na gang, na sluníčko a jdeme se projít a zkontrolovat zahradu. Zda nám krtek někde zase něco nevyryl, jestli něco není suché, zda vítr něco nevyvrátil a zejména sníme něco ze zrajícího ovoce a od června i zeleniny. Téměř každý den přicházíme s „hlavním úkolem dne“, ale zejména během procházky zjistíme, co by bylo dobré udělat. Co je třeba přivázat ke kolíkům, kde třeba doplnit mulč, kde očistit květiny.

Téměř vždy se něčím zabavíme, v horkém létě od šesté začínáme zalévat ručně konví. Já nosím vodu vrbovému plotu, pak přichází na řadu zelenina a někdy i mladé stromky. Předtím se však z chuti najíme, na čerstvém vzduchu opravdu chutná. Naše pracovní odpoledne v zahradě přerušují dvě přestávky na kávu, kterou přinesu v termosce z domu, nezapomínáme ani pít čistou vodu. Ale nejkrásněji je v létě v zahradě mezi osmou večer a setměním. Ticho, klid, vesničané sedí u televizorů, příjemně se sedí na gangu nebo mezi stromy na lavičce.

Někdy přítelkyně hrabe seno, co jsem nasekal obvykle o víkendu, někdy je třeba přistřihnout stromy. Občas zmistruji něco ze dřeva nebo jako nyní, barvím ocelové opory z betonářských kari sítí. Pokud ale nemáme budovatelský plán, tak v létě v zahradě opravdu jen odpočíváme a sklízíme úrodu. Přesvědčili se o tom i mnohé zvědavé návštěvy, které v naší zahradě často míváme.

Zahradu jsme si nekoupili proto, že se v ní chceme na stáří udřít k smrti. „Work Smart, Not Hard“ je naše heslo. Tedy „Pracuj rozumněji, nikoli tvrději“.

A proč chodíte do zahrady vy?


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.