Přišlo období, kdy dozrávají rajčata a opět některé plody mají shnilé špičky (přední konce) a nedají se jíst. U nás jen na vyvýšených záhonech, na záhonech Rozuma jsou všechna rajčata v pořádku. A tam, kde je problém, se to vlastně týká jen prvních plodů na rostlině, a to jen na začátku dozrávání. Takže tento rok vyhodíme do kompostu jen pár kusů rajčat.
Vyhodíme je až později, nechali jsme je na rostlinách, protože plní svou úlohu. Pokud bychom je hned na začátku zpozorování problému odtrhli a vyhodili, zhnědly by jiné dozrávající plody. A takto bychom si iniciativně sami zlikvidovali značnou část úrody. Protože plody s hnědým koncem, případně celé zhnědlé plody rajčat, jsou obrannou reakcí rostliny rajčete na přebytek dusíku a nižší obsah vápníku v půdě. A vyskytuje se to jen tam, kde začíná dozrávat jeden či dva plody na keři. Kde jich dozrává více najednou a rovnoměrně, dokáže rostlina dusík v sobě rovnoměrně rozdělit do plodů a pak jsou všechny pěkně červené, sladké a chutné.
Do vyvýšených záhonů jsme při jejich budování dali i celkem slušnou vrstvu ovčího hnoje ze zrušeného starého ovčína. Dehtové dřevo a okna si odvezli místní spoluobčané zdarma a hnůj jsem rozvrstvil do záhonů. A hned první rok jsme měli hnědá rajčata. Druhý rok už méně a teď se objevilo pár kousků. Nepoměr vápníku a dusíku v půdě se částečně eliminoval spotřebováním části hnoje. Jelikož ale záhony doplňuji každý rok čerstvým humusem z našich kompostérů, při výsadbě přísad rajčat jsme ke každé dali trochu drceného vápence, prodávaného chovatelům pro slepice.
Je levný, moc ho není potřeba a rozpouští se pomalu, aby se zase nezměnil nepoměr na opačnou stranu, že bude moc vápníku. Nic se nemá přehánět, polévková lžíce stačí a dlouho vydrží.
Hnědých rajčat se není třeba bát, není nutné panikařit a hledat chemické postřiky, protože to není následek ani houby, ani nemoci ani napadení škůdcem. Je to fyziologický proces, který odezní s tím, jak bude rostlina zásobovat více dozrávajících plodů a jak se obsah dusíku v půdě sníží.
