Rajče má být červené. V čalamádě může být i zelené. Tak jsme naučení většina z nás, jak si představujeme rajče. Velké či malé, masité či šťavnaté. Kulaté či oválné. Ale chutné rajče může vypadat i jinak a může mít i poetické jméno.
A tak u nás pěstujeme kromě našich oblíbených, osvědčených a už i tradičních keříčkových rajčat převážně na vyvýšeném záhonu – opakovaně vysévaných z našich vlastních semen, tedy už přizpůsobené odrůdy bez jména, vzniklé z původně dvou odrůd keříčkových rajčat – i další druh rajčat.
Na vzdálenějším záhonu Rozuma roste populace rajčat s názvem „Vejce ptáka Ohniváka“. Populace znamená, že se nejedná o jedinou odrůdu, ale směs rajčat podobných vlastností s mírnými odlišnostmi. Tedy mírně jiný tvar, odlišné barvy, no společnou vlastností všech je vynikající sladká chuť. Tyto malé plody, připomínající žárovku, rostou v hroznech, kde dozrávají postupně. Takže je postupně z těch hroznů utrháváme a jíme – ať už vždycky, když jdeme kolem, nebo do misky ke snídani k naší další zelenině.
Aktuálně máme vysazeno osm rostlin, už z vlastního osiva získaných z pěkných plodů z minulých sezón. Záhon Rozuma je fakt výživný a efektivní, takže jsme místo původních spirálových opěr k rajčatům museli použít akátové kolíky 3×3 cm, aby bohatou úrodu udržely vzpřímeně.
Dlouho nebylo potřeba tato rajčata zavlažovat, až v srpnu jsem jim nosil každý třetí den několik litrů vody. Ale ta úroda za to fakt stojí. Pokud jste fanouškem rajčat a Vejce ptáka Ohniváka ještě nepěstujete, vřele doporučuji.
