To je otázka za sto bodů. Je pro zeleninu lepší dát jí vodu ráno před horkým dnem, nebo raději večer, když horko skončí? A proč je to tak, že jedna skupina zahradníků raději zalévá večer a druhá dává přednost zalévání ráno? Je rozdíl zalévat celou rostlinu, nebo jen ke kořenům? A na co vlastně rostlina vodu potřebuje?
Nedávno jsme se vraceli ze sadu a pozdravili souseda za plotem, který se právě chystal zalévat zeleninu. Vodu si přinesl od studny starou pozinkovanou plechovou konví, těžká jako blázen už sama o sobě, bez vody. A přes kropítko zaléval malé „beraní rohy“, sprchou přes celé rostlinky. Bylo sice už po západu slunce, ale nevím, zda je zdravé takto papriky otužovat. A zda to má ráda i ostatní zelenina. Protože po celém dni je půda a tím i rostlina a její kořeny poměrně dost rozpálená. A do toho všeho dostane dávku studené vody. Sice jen tak po půl litru na jednu rostlinu, jak je u těchto sousedů zvykem.
Máme i jiné sousedy. Myslí si o sobě, že jsou zámožnější, takže nenosí konve s vodou, mají hadice a rozstřikovače. Čerpadlo ve studni vytlačí vodu a všechny rostliny dostanou „déšť“, prý přirozené zavlažení. Viděli jste už rostliny v létě? Když pálí slunce, máte pocit, že už už svěsí listy a uvadnou. Rostliny totiž vědí, zda bude pršet nebo nebude, zda je teplo nebo není, a přizpůsobují se tomu. Například uzavřením průduchů, kterými přijímají CO2 a vydechují vodu – šetří právě tu vodu. Uvolňují jí akorát toliko, aby se jejím odpařením ochladily. Voda se totiž vypařuje, tedy mění skupenství, a skupenské teplo je právě to, co stojí za dostudování. Na odpaření vody se využívá teplo z rostliny, tedy odebírá se jí energie a ochlazuje se. Stejně tak se ochlazuje tělo člověka, když se tekutý pot mění na páru.
Je postříkání paprik nebo rajčat opravdu správnou metodou ochlazení sazenice? Pokud se povrch listů paprik ochladí, otevřou se průduchy? A rostlina nasaje CO2 a vypustí páru? Jenže až listy uschnou, bude nižší teplota vzduchu? A rostlina přišla o vodu. Bude tedy potřeba opět zalít, aby kořeny mohly vodu nasát, aby měla rostlina na dýchání i ochlazování. Pomohli jsme si?
Zavlažování malým množstvím vody způsobí rozlití vody po povrchu a rostlinu přesvědčíme, aby vytvářela kořeny u povrchu, kde dostává pravidelně trochu vody. A pak jednou zapomeneme zalít… Větší dávka vody, několik litrů ke kořenům, způsobí „propad“ celého množství vody hlouběji do půdy. Je tam nižší teplota, voda nemá tak vysokou teplotu a z povrchu půdy se nevypařuje, zvláště když je vše zamulčované. A kořeny klesají dál dolů za vodou. Tato zásoba vody může vydržet tři či čtyři dny, navíc ve větší hloubce je větší šance narazit na „spodní vodu“. A kořeny jsou v suchu, ehm, ve vodě a rostlina je „v suchu“ – myšleno, že je na tom velmi dobře.
Takhle jsme to dělali vždycky
Podle této věty poznáte hloupého sedláka. Tedy takového, který se nikdy nepoučí, nikdy nepřemýšlí, nikdy nesleduje okolnosti a nepřizpůsobuje se jim. Dělá si všechno po svém, bez ohledu na výsledek, nanejvýš si pak postěžuje. A tak když celý život zaléval papriky, okurky i jinou zeleninu večer, proč by to měl dělat teď jinak? Vždyť doteď měl vždycky úrodu.
S jedním malým rozdílem. Teď už je důchodce, nemusí ráno brzo spěchat na autobus a do práce. A tak odpoledne není jediný čas, kdy se může starat o svou zeleninu.
Protože podvečer, kdy se vzduch ochlazuje, jak slunce zapadá za horizont, nepotřebuje zelenina zchladit zvenčí. Ochlazováním vzduchu se také na rostlinách sráží rosa a ta buď stéká po stonku k půdě, nebo proniká do rostliny listy. A jelikož se rostlina už v noci nebude ochlazovat a nebude nasávat CO2 (protože to potřebuje k fotosyntéze, tedy když na ni svítí slunce), neuvolní ani vodu. A že doplňujete vodu, kterou rostlina ztratila přes den? Vlhké prostředí půdy a listů je ideální pro vznik plísní a houbových chorob.
Ráno vychází slunce a postupně se zvyšuje teplota vzduchu. Zalít rostliny dostatečným množstvím vody (ne jedním hrníčkem k jednomu rajčeti) dává rostlině možnost využít vodu na ochlazování v průběhu dne, tím i na dýchání a tedy lepší růst, protože přijme dost CO2 bez strachu, že na to utratí moc vody. A vlhké listy i půda velmi rychle uschnou, takže plísně, houby ale ani slimáci nemají šanci. A když máte půdu kolem zeleniny zamulčovanou, nepřehřívá se půda ani kořenový systém a zelenina spotřebuje méně vody na své ochlazování. Tím pádem musíte méně zalévat. Spíše méně často, protože je lepší více vody, ale ne každý den – však víte, ty kořeny… Aspoň tedy u hluboko kořenící zeleniny.
Tak jako při každé činnosti je dobré i při pěstování zeleniny a jejím zavlažování vědět, proč to děláme. Protože zalévání zeleniny není cíl, je to prostředek. Způsob, jak docílíme zdravé zeleniny a bohaté úrody. Zeleninu nezaléváme hlava nehlava neomezeným množstvím vody, protože „se to má“, nebo proto, že „já na to mám“, ale proto, že tím sledujeme určitý cíl. A to vyžaduje o pěstování zeleniny v současných podmínkách i něco vědět. Staré praktiky a staré zkušenosti přestaly platit tak před deseti lety.
A pokud chcete zjistit, zda váš „starý“ systém funguje, měli byste si rozdělit záhony na dvě poloviny. Tu první zalévat tím vaším dosavadním osvědčeným způsobem a druhou tím správným. A potom porovnat kvalitu rostlin a množství úrody. Jen tak můžete tvrdit, že váš způsob je dobrý, protože vždycky máte úrodu. A možná jí máte méně na jedné polovině než na druhé? Protože bez takového srovnání je to jen tvrzení bez ověření.
