Luk řadíme mezi mechanické střelné zbraně. Jak asi většina lidí ví, je složen z lučiště – pružná část, dříve dřevěná, a z tětivy. Střílí šípy, které jsou nejčastěji dřevěné a na konci zdobené peřím, tzv. olep, které zlepšuje jejich letové vlastnosti. Druhý konec je poměrně ostrý, nejčastěji se používá kovový hrot. V dávných dobách pravěku se konce opalovaly v ohni. Od té doby luk prošel vývojem a krom dřeva se používá na jeho výrobu duralové či laminátové trubky, nebo v současnosti velmi oblíbený karbon. Ovšem funkce luku není jen střelba na cíl, ale je používán i k rozdělávání ohně, jako hnací „motor“ k vrtáku při vyvrtávání děr, pohon obrobku při traxlování (soustružení) dřeva nebo i jako primitivní drnkací hudební nástroj.
Jak vybrat správný luk? Rozhodnete-li si pořídit luk, důkladně ho nejprve vyzkoušejte a to jednoduchým způsobem. Uchopte ho, natáhněte a sedm sekund musíte vydržet v napětí a pak dvě sekundy pauza. Tohle je potřeba zvládnout 11x dokola. Nikdy luk nespouštějte naprázdno. Pokud luk neudržíte, vyberte slabší a pokud cítíte rezervu, naopak tužší. Zbytečně se nepřeceňujte, vynaložíte-li více síly než je potřeba, budete se třást a nedokážete mířit na cíl. Nátahová síla sportovních luků se značí na jejich rameno a je udávána v librách. 1 libra je zhruba 0,45 kg.
Luků máme také různé typy. Jednoduchý luk tvoří jednoduché obloukovitě prohnuté lučiště buď ze dřeva nebo dalšího materiálu jako je bambus, rohovina, laminát či plast. Tento typ je s velkou pravděpodobností ten nejstarší a velmi rozšířený mezi dalekonosnými zbraněmi. Jeho tvar může být kruhový, elipsovitý, do tvaru písmene D, dokonce i trojúhelníkovitý nebo různě zploštělý.
Kladkový luk je poměrně moderní využívaný při lovu zvířat, ale i sportovní lukostřelbě, ve které jsou pořádány i mistrovství světa. Na obou zakončeních najdete nesymetrické kladky tvořící dohromady kladkostroj. Ten pak rozdělí napínací sílu vyrovnaně na celou délku napnutí, čímž se zvýší rychlost šípu a přesnost střelby. Navíc kladky při napnutí tětivy převezmou na sebe zpětný tah a střelec potom necítí v rukou takový odpor. Socha takového luku bývá nejčastěji vyrobena z duralu nebo plastu, ramena pak z plastu nebo karbonu. Kladkové luky jsou často vybaveny optikou a vodováhou a začínají se proto používat k modernímu lovu. To ale u nás nejde, jelikož lov lukem je proti mysliveckému právu.
Peletový luk poznáme snadno, jelikož má dvě tětivy s váčkem, do kterého se vkládají střely. Těmi nejsou tradičně šípy, ale kamínky nebo kuličky z olova. Tento luk je malý, slabší. Používá se k lovu malé zvěře a ptáků. Reflexní luk má zase prohnuté konce lučiště tvořící jednodušší kladku a je zvratný. Lučiště je pak bez napnuté tětivy prohnuté dopředu před osu madla, čímž dosáhnete vysokého přepětí. Lučiště jsou buď symetrická, nebo asymetrická. Reflexní luky jsou laminované, složené, jelikož je většinou tvoří více vrstev jako třeba rohovina a dřevo. Ve středověku byl tento typ luku velmi oblíben, protože se s ním dobře mířilo i za jízdy. Jedinou nevýhodou byla velká citlivost na vlhko, pak se často rozlepovaly, a proto musely být uchovávány v pouzdrech.
Dlouhý luk je velmi efektivní, jelikož využívá délky svých ramen a předpětí tětivy. Tím šíp získá vysokou metnou rychlost. Běžný luk by praskl. Horní rameno bývá zpravidla kratší. Dlouhý luk upotřebíte třeba v pralese, naprosto legendární jsou dlouhé japonské samurajské luky. V Evropě známe tento typ jako velšský nebo anglický. Při střelbě z tohoto typu luku musíte perfektně ovládat techniku střelby.