Pravidelné zalévaní rajčat a paprik nebo okurek je v létě považováno za neoddělitelnou součást dřiny zahradníka a pěstitele. Práce, která je únavná, ale musí se udělat, chceme-li dosáhnout úrodu i navzdory vysokým teplotám a období bez deště. Někdo to řeší hadicí a studenou vodou přímo ze studny, jiný raději odstátou vodu nosí v konvích. Napadlo někoho, že zalévání zeleniny může být součástí zdravotní rehabilitace?
Znám člověka, který o sobě rád prohlašuje, že cvičí každý den ráno, tuším hodinu, se chlubí. A pak je celý den v zahradě, když nespí. Však věk nepustí a několik operací taky na zdraví nepřidá, i když si to někdo myslí. Sám mám za sebou jeden náročný zákrok a rehabilitace tedy trvala pořádně dlouho, ale vyplatilo se. A abych se udržoval ve formě, musím i já cvičit, i když teď už to není pravidelně. Ale vím, že kompletní „povinné cviky“ u mne zaberou půldruhé hodiny, resp. zabírali, než jsem nepřišel na fintu, jak procvičovat některé partie, zatímco druhé po cvičení odpočívají. A třičtvrtě hodinu to zabere. V zimě.
V zimě je v zahradě o dost méně práce, než od jara do podzimu. A tak doma cvičím, abych se udržel ve formě. Co ale neznamená, že mimo zimy necvičím. Jen ne doma na posteli.
Cvičení je vlastně pohyb. A pohyb způsobuje prokrvení procvičovaných partií, tedy i přísun krve a energie, a lymfatický systém, který nemá pumpu, jen svaly, odvádí zplodiny ze svalů pryč. Protože bolest, to je nahromadění zplodin a toxínů, které bez pohybu z tkaniv neodejdou. Takže ano, odpočinek je potřebný, ale lenost zabíjí.
Jak spojit rehabilitaci s prací na zahradě
Jako nic, řekl by jeden můj kamarád. A i tentokrát by měl pravdu. Protože máme fakt velkou zahradu i dům a máme fakt hodně práce, je ležení v posteli každý den hodinu, i když s nutným cvičením, maření času. Tak jak jsem dokázal zkrátit čas cvičení na polovinu, jsem ho po koupi zahrady dokázal úplně eliminovat. Či spíše integrovat do denního programu. Připomínám, že pohyb je potřebný, konkrétní pohyby některých partií jsou nevyhnutné, ale nejhorší je vykonávat jalový pohyb, tehdy přijde všechna zkonzumovaná potrava úplně vniveč. Zejména když nám venku stojí práce. Jenže já nemám vysokou školu, já musím u práce přemýšlet.
Takže ráno vstanu na svítání a uprostřed léta na lehko, jak jen to jde, se projdu po zahradě a zkontroluji slepice. Tedy lehké prokrvení a vystavení se probouzejícím paprskům slunce. Cesta vede kolem mnoha keřů bobulového ovoce, od zimolezů a muchovníků, přes jahody, černý a červený rybíz, angrešty a josty, takže i nějaká ta dávka vitamínů a malého osvěžení. A pak už přichází na řadu lehká plastová konev na vodu u nádrže.
Nezalévám vše každý den, odnosím podle situace od tři set do sedmi set litrů vody. A tedy udělám od dvou do pěti kilometrů, trvá to od půldruhé do dvou a půl hodiny. Polovina se zátěží, polovina bez. Přesně podle zásad tréninku. Obě ruce jsou rovnoměrně zatěžované, střídám je, dávám si pozor na postavení těla.
Napustit konev z nádrže malou chvíli trvá. Postávat jen tak, když mohu procvičit zádové svalstvo a svaly krční páteře? I brušní svaly, když jim ta konev nestačí? U každého napuštění dva nebo tři cviky, za ráno jich je celkem dost. A když skončím, je kolem deváté čas na snídani a tedy odpočinek v sedě, završený kávou, kterou mám velmi rád.
Je moderní navštěvovat fitness (a platit za to), je moderní natahat si po zahradě hadice a případně kapénkovou závlahu a nechat běžet zahradní čerpadlo (a platit za to všechno a ještě i za elektřinu), a je moderní u ležení u televize (a platit za to) brát léky proti bolesti (a platit za ně). Moderní je také nadávat „na poměry“ a stěžovat si na všechno. To, že je něco běžné ještě neznamená, že je to normální. Pro mne je normální využívat dané možnosti synergicky a přetavit každý potenciální problém v příležitost. Takže jsem spojil nutnost pravidelného pohybu s nutností zalévat zeleninu i keře a dělám vše v jednom čase.
Vše je to jen o úhlu pohledu. Cokoli si dokážete představit, dokážete uskutečnit. Jestli však dokážete jen si pamatovat, co vás ve škole naučili, nic nového nevymyslíte a vlastně jste ustrnuli ve vývoji. Ale přežití není povinné.
