Internetové podnikání sněhová kalamita neohrožuje
Venku už druhý den padá sníh. A jak podotkl kámoš u oběda, silničáři se stále nevzbudily. Tedy ti městští odhrnuly sníh z chodníků, ale státní se na cestu nedostali. Vlastně ani městští na ulice. Auta ať si sníh rozjezdí samy, co na tom, že jejich majitelé silniční daň i tu spotřební při tankování už zaplatili. Občan má platit daně a nenadávat. Ještě že mého podnikání se tato sněhová kalamita netýká.
Včera i dnes jsem zašel do města, jako každý den. Ale už včera jsem auto nechal zaparkované před činžovním domem a šel jsem pěšky. Není to daleko, pěší procházka mi při mé sedavé práci jen prospěje. Pravda, pokud na zledovatělém chodníku neuklouznu a nespadnu. Co by následovalo vím zcela přesně, právě včera jsem dopsal pro jednoho klienta PR článek na téma úrazového pojištění. Tak jako radím v článku, mám kvalitní boty, při chůzi si dávám pozor. A vím, to už jsem v článku nepsal, o odpovědnosti města za udržování chodníků i o následcích, když si povinnosti město neplní a někdo si ublíží.
sněhová fréza v ulicích
Mít ale byznys po městě, muset jezdit autem každý den a hledat v tom sněhu parkování, bez problémů se na místo dostat a pak z něj zase bez klouzání kol vyjet, asi by mě šlak trefil. Dvacet centimetrů sněhu během dvou dnů, sice dlouho ale zato pomalu padajícího, dokáže paralyzovat město, obchody, úřady.
V takových chvílích jsem rád, že podnikám přes internet. Když chci, jdu do města, když nechci, zůstávám v obývacím pokoji. Moji klienti jsou na celém území státu a internetové kabely v zemi nevyžadují, aby je někdo očistil od napadaného sněhu. Mohu komunikovat, psát a číst emaily, předávat svou práci.
Je to můj kousek nezávislosti od tohoto nefungujícího zkostnatělého a prohnilého systému.
