Jako malý kluk jsem často trávil léto u jedné nebo druhé babičky na venkově. Pamatuji si tu vysokou trávu v ovocném sadě, kde jsme si rádi hráli, taky jak strejda chodil sekat jetel. A že jsou v létě zahrady posečené, tedy s nízkou trávou, jsem jako dítě bral jako samozřejmost. Vždy to bylo tak. Až o dost později jsem si uvědomil, že posečená tráva na naše prázdniny kolem stromů, okolo dřevěných plotů s kamennými rohovými sloupy nebo na jiných místech není úplně jednoduchá věc. Ne obyčejnou kosou.
Jako osmiletý jsem se pokoušel sekat kosou jetel, myslím, že strýc Karel měl se mnou velkou trpělivost. Potom jsem se k tomu už nedostal. Dnes jsem v situaci, že jsem nějaké kosy zdědil, ale pořád nejsem ve stavu je efektivně používat. Ale mám to v plánu naučit se a pak i reálně některé části našich pozemků síct kosou.
Nejen proto, že na svítání je lepší síct kosou, než křovinořezem. S rostoucím počtem arů roste i spotřeba paliva do motorových kos, i když se snažím v blízkosti domu používat elektrickou sekačku, poháněnou naší fotovoltaickou elektrárnou anebo akumulátorovými sekačkami, též nabíjené z FVE. To šetří náklady na udržováni travnatých ploch.
Sebekriticky musím uznat, že nebýt vynálezu motorových sekaček a motorových křovinořezů, nemohli bychom si dovolit koupit tak veliké hospodářství, o jaké se teď staráme. Nemáme pole ani rozlehlé záhony, ale velké sady a i zeleninové záhony a vyvýšené záhony máme uprostřed travnatých ploch. A ani dvůr není vybetonovaný. Velká výhoda uprostřed letních hork. Ale to vše je potřeba síct.
Zatímco v minulosti byly v létě dlouhotrvající horka,, loni byly teploty opět kolem poledne na nevydržení, ale pršelo buď přes den anebo v noci každý druhý nebo třetí den, v doprovodu bouřek. A tedy trávu bylo potřeba sekat relativně často.
Naštěstí tráva pro nás není odpad, i když s ní nekrmíme, nechováme býložravce. Téměř všechna jde na mulčování záhonů, keřů a stromů anebo ze sekačky se sběrným košem slepicím do voliéry.
Muset to vše sekat kosou, asi bych to nedal, alespoň ne tak lehce.
