U nás máme asi 400 kořenů vrb, kterou pěstujeme na proutky do štěpkovače i na oplocení, starosti nám ale dělala vrba u sousedů, která ničila naši novou střechu. Už je po problému.
Při výměně plechové střechy chlapi vrbu ořezali, ale vrba je plevel a když má vodu, roste jako zběsilá. A sousedka sama se neměla k činu ani objednání lesníka. Strom stál asi metr od domu, nakloněný k němu a větve visely na střechu a při každém větru bylo slyšet, jak se po ní třou. Snažil jsem se sousedku přesvědčit, aby s tou vrbou něco dělala, dům je několik let neobydlený. Nakonec souhlasila s tím, že jí můžeme ořezat my. Než jsme se k tomu dostali, dostali jsme povolení vrbu úplně skácet.
Skácet téměř desetimetrový strom a složit ho do úzké mezery, aby neškrábl naší střechu, ale ani střechu letní kuchyně sousedky, nesvalil se na plot a nezboural železné sušáky na prádlo, na to jsem si netroufal, na druhé straně jabloň, ořešák a muchovník. Takže to zase musím udělat jinak 😉
Čtyři dny na žebříku
Práci jsme si rozvrhli na etapy, protože máme i jinou práci u nás na zahradě. Plán byl takový, že využijeme naše teleskopické nářadí a žebříky a očešeme zespoda postupně větve a nakonec uřežu vršek.
Takže první den jsem využil náš osvědčený příruční šestipříčkový žebřík Á-čko a odstranil nejspodnější větve. Ty jsme zároveň stříhali na 20-30 cm kusy a odnášeli spod stromu k nám, kde jsme z nich vyráběli dřevěné uhlí a popel pro slepice.
Druhý den jsem vzal svůj starý hasičský hliníkový soutěžní žebřík, opřel ho o strom a očesal některé vyšší větve. Přítelkyně jistila žebřík a podávala mi nářadí.
Třetí den byl kritický. Abych se dostal opravdu nahoru, využil jsem třináctipříčkový A-žebřík, spodek dosáhne do výšky 3,5 metru. Víckrát jsem s ním manipuloval, moc místa na to nebylo a zejména spodek měl od pevného podkladu daleko. Pro jistotu jsem žebřík fixoval ke kmenu. Stačí jeden neopatrný boční náklon… a člověk letí po kruhové dráze k zemi, při čemž nabere slušnou rychlost…
Vršek už byl očesán celkem slušně, ale potřeboval bych ještě alespoň půl metru bezpečné výšky, ale to už jsem opravdu nedal. Jsem sice bývalý hasič, to ovšem neznamená, že se nebojím rizika. To znamená, že si uvědomuji, co se může stát a postarám se, abych riziko eliminoval. Podstatou odvahy je rozvaha. Nakonec jsem našel pozici, ze které jsem dosáhl, kam jsem potřeboval a přitom jsem byl v bezpečí. Alespoň jsem si to myslel 😉
Abych nic neponechal na náhodu, vršek jsem upravil asymetricky tak, aby měl tendenci padat ke stodole a k ořešáku. A přes větev prohodil popruh a druhý konec podal přítelkyni do ruky s instrukcemi. Už jsme takhle zbourali starou studnu a stejně jsme s kamarádovou pomocí skáceli polámanou jabloň, tak věděla, co má dělat, nechce-li mě v té výšce zabít.
Teleskopickou akumulátorovou odvětvovací pilkou z Lidlu jsem kmínek vršku nařezal do více než poloviny šikmým řezem, abych „donutil“ vršek padat po kružnici s tím, že ho přítelkyně odtáhne ode mne. Sešel jsem dolů, abych tahem zjistil, jak jsme na tom. Nechtělo se mu dolů. Opět jsem vyšplhal do výšky na žebřík, natáhl se teleskopickou řetězovkou a prohloubil řez. A sešel dolů, abych zjistil, že strom stále drží jak helvétská víra.
Potřetí jsem s pilkou v ruce vyšplhal nahoru, trošku zařízl a ozvalo se zlověstné zapraskání. Než jsem si uvědomil, co se děje, přítelkyně silně zatáhla za lano a padající vršek vrby odtáhla od kmene a ode mne. Jen trochu ťuknul bokem do kmenu a ten do žebříku. Měl jsme jasno v tom, že v případě krizového vývoje kašlu na pilu, první jde k zemi, dřív než já, abych měl volné ruce na zachycení se. Ovšem při bočním pádu se žebříkem ve výšce 5 metrů… Je dobré pamatovat si horolezecké „tři pevné body“ a mít ten žebřík uvázaný ke kmenu 😉
Ani pila ani já jsme neopustili žebřík a vršek bezpečně přistál na zemi, dost daleko od přítelkyně i ostatních předmětů a dřevin. Sešel jsem dolů odložit pilu, potom uvolnil žebřík a mohli jsme začít uklízet 🙂
Ještě jednou jsem použil Á-čko žebřík 6 příček, protože jsem nechtěl kmen stromu rozřezávat na zemi v tom bordelu. Tak jsem ho bral po malých polínkách postupně shora akumulátorovou řetězovou pilou na dvě baterky. A protože syrové dřevo se s mýma zády těžko štípe, rozřezával jsem ho pilou na půlky nebo čtvrtky, lépe se bude odnášet. Jen pila, i když má lištu 40 cm, řezat taková polínka nedokáže hodinu. Je to spíše na tenčí větve. Nevadí, baterky se dají dobít. Elektrickou řetězovku jsem použít nechtěl, dost komplikovaně by se mi sem natahoval od nás kabel.
Naposled jsme se vrátili do sousedního dvora, uklidili poslední zbytky z vrby a můžeme být spokojeni. Jen po více vydatných deštích zkontrolujeme krytinu, zda plech přeci jenom nebude potřeba natřít.
