V Portugalsku neplatí daně ze psů?
Některými médii probleskla zpráva, že občané v Portugalsku našli způsob, jak obejít často nesmyslná nařízení vlády v současné globální zradě demokracie. Ideály sjednocené Evropy jsou pošlapávány, sliby politických špiček zapomenuté, ale lidé se nedají. Chtějí si žít svůj svobodný život a autority přestávají mít moc.
Nejen, že nám zakazují cestovat po Evropě, ačkoli to byl jeden z hlavních slibů občanům, když asistovali řízené demontáži socialistického zřízení, ale nám omezují volný pohyb i po vlastní zemi a dokonce ani po městě nemůžete svobodně chodit. Připomíná to přítomnost německých fašistických vojsk během 2. světové války. Ani tehdy se lidé nemohli svobodně pohybovat, podle aktuální situace přes den nebo po setmění, kdo neměl u sebe příslušný papír na výjimku, hrozilo mu v extrémním případě i zastřelení. Můžeme namítnout, že tehdy byla jiná situace, byla válka, oficiálné ozbrojené složky tehdy vládnoucí moci čelily hrozbě ozbrojených partyzánů z řad domorodých obyvatel a dnes oficiální vládnoucí moc bojuje proti světové pandemii nebezpečné nemoci a proto omezuje domorodé obyvatelstvo. Když to zjednodušíme (jako matematici říkají vykrátíme obě strany rovnice a převedeme na společného jmenovatele), tak vláda omezuje domácí obyvatelstvo. Když nemůžete do obchodu ani na chalupu, tak vám může být jedno, kdo vám to zakázal a kdo vás bude postihovat, ať už na životě nebo na majetku (mastné pokuty). A od toho může být jen krůček k otázce, jaká je to vláda a jaký má vztah k původnímu obyvatelstvu na daném území.
Jednou z výjimek ze zákazu pohybu je venčení psů. Z řehole a povinnosti vůči čtyřnohému miláčkovi, často pánu domácnosti, se stala jediná možnost, jak vyjít z panelákového bytu na čerstvý vzduch bez nutnosti sklonit hřbet před vládnoucí mocí výměnou za „zázračný“ papírek, který vydrží týden či dva a pak opět musíte potlačit svou lidskou svobodu a nastavit tvář přisluhovačům.
Kdo nemá psa, může doma shnít. Nebo se nechat ponížit. Svoboda má opravdu jen takovou cenu, jakou jste ochoten za ni zaplatit. Nebo se můžete snažit rychle si nějakého psa pořídit. Spolu s ním i pelíšek, krmivo, hračky… Tedy opět snížit své finanční rezervy, aby vás vláda mohla později ještě více přitlačit.
Jenže takový nový pejsek ještě nemusí být vycvičený, nemusí poslouchat. Může se ztratit nebo utéct během venčení. A tak prý portugalské města zaplavily lidé, držící v rukou vodítko bez psa. Předstíraje, že svého zatoulaného psa hledají. U nás by to nešlo. Každý pes musí být registrován na městském úřadě a občan musí za psa platit daň. Policie po kontrole takového venčitele vez venčeného by si snadno dodatečně ověřila, zda má právo svobodně chodit po parku nebo jej potřeba zavřít.
Až nyní začínají dávat některá opatření a nátlaky z minulosti smysl. Jako povinné čipování psů a příslušné záznamy o majiteli i psovi, jako povinné očkování a povinné očkovací průkazy. Nejen, že ztraceného či „odloženého“ psa snadno identifikují i s jeho majitelem. Očipováni jsou i jejich majitelé. Nebo vy snad chodíte venčit svého psa bez smartphonu?
