Kapesní kalendáříky? Rozdávali je pojišťováci i baráčníci

pohledniceCelý rok přehledně poskládaný na jediné malé kartičce, navíc s atraktivním obrázkem – takzvané kapesní kalendáříky jsou populární už takřka dvě století. V současnosti slouží především nejrůznějším firmám a organizacím jako reklama, milují a pečlivě shromažďují je ale i sběratelé kuriozit.

Původní dva lístky se změnily v jeden

První kartičkové kalendáře se v Českých zemích objevily v první polovině 19. století. Obvykle šlo o dvoulistou skládačku. Kapesní kalendáříky jen na jednom listu začaly být populární po vzniku Československého státu, v roce 1918. Do domácností je, vždy na začátku Nového roku, přinášeli pošťáci, kominíci, pojišťovací agenti nebo baráčníci (majitelé malých stavení a současně námezní pracovníci).

V současné době u nás shromažďuje kartičkové kalendáře přibližně 90 sběratelů, sdružených v celorepublikovém Klubu sběratelů kuriozit. Mezi nejpopulárnější témata patří flora, fauna letadla, automobily, ženy, děti, železnice, města, náboženské motivy a horoskopy. Stále více se ale také objevují celé série kalendáříků s motivy historických vozidel nebo kopie starých pohlednic.

Ve sběratelčině sbírce nechybí kominík, kolibřík ani kapesník

Nejobsáhlejší sbírku kapesních kalendáříků u nás vlastní paní Zdena Smetanová z Tábora. Kartičkových kalendářů má celkem 132 340. Mezi její oblíbená témata patří například kartičky s vyobrazením kominíků. Její specialitou jsou i miniaturní, „kolibří“ historické kalendáře z let 1901, 1902 a 1926 a ozdobou její sbírky je i vzácná série stovky dobových portugalských kalendářů s vyobrazením muzejních hodin. Zdena Smetanová vlastní rovněž kuriozitu: kalendářík – imitaci kapesníčku, který se dá zastrčit jako ozdoba do kapsy u saka.

Sběratelka s úsměvem tvrdí, že jsou nyní hodně populární kalendáře, na kterých se světu představují samotní sběratelé, například i se svými rodinami. Ona sama pečlivě třídí a spravuje kartičky s obrázky kolegů, ale především svoji historickou sbírku, dvě i tři hodiny denně.

První světové kalendáře

Staroegyptský kalendář byl zajímavý tím, že měl pevných 365 dní, tedy pevných 12 měsíců s pevnými 30ti dny, plus pěti dny na konci roku. Egypťané ale takto museli počítat i s takzvaným „toulavým rokem“, kdy časem rozházené měsíce, týdny a dny, skládali dohromady. Staroegyptský kalendář byl spjatý s každoročním pohybem a objevením hvězdy Sirius a s pravidelnými záplavami v povodí Nilu.

Řecký kalendář. Řekové začali počítat čas ode dne a roku, kdy uspořádali svoji první olympiádu (8. července roku 776 před naším letopočtem). Řecký kalendář měl 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech.

Mayský kalendář. Mayové chápali čas jako neustálé opakování cyklů (baktunů). Základní jednotkou pro ně bylo 5119 let. Podle některých výkladačů mayského kalendáře, mělo v roce 2012 dojít ke konci světa. Ale… nedošlo :o)

Juliánský kalendář zavedl ve Starověkém Římě Gaius Julius Caesar, roku 46 před naším letopočtem. Měl 12 měsíců po 29, 30 nebo 31 dnech a každý čtvrtý rok přestupný s přidaným dnem na konci února. Dodnes ho uznávají a používají pravoslavní křesťané.

Gregoriánský kalendář je vylepšenou formou Juliánského kalendáře. Evropané ho začali používat od roku 1582, po reformě papeže Řehoře (Gregora) XIII.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *