Pojďme jezdit na osmnáctce!

Mám na mysli samozřejmě modely aut v měřítku 1:18 s pohonem elektromotorem. Pár článků na webu o těchto modelech a soutěžení s nimi mám, tak možná víte, jak ty autíčka vypadají. A po poslední konferenci automodelářů, kde jsem se setkal s pár starými známými, si myslím, že by osmnáctky mohly mít slušnou perspektivu. Pojďme se spolu podívat na jejich možnosti a co by nás mohlo při nich spojovat.


Současný stav automodelárství bych charakterizoval jako roztříštěnost a vysoká nákladovost. Kdysi jsme jezdili auta buď spalovací 1: 8 (dvě či tři kategorie) a elektrické 1:12, ty buď jako slalom mezi brankami (menší karoserie, technicky precizní auta i pilotáž) a jako společný závod na okruhu (větší karoserie a rychlejší auta) . Nebylo mnoho lidí, který by jezdili i spaľováky i elektry, i když kdysi ve Svazarm mohl na mistrovství postoupit jen ten, kdo jezdil obě kategorie. Soudruzi si tehdy mysleli, že žáci mají jezdit dráhové modely, junioři elektrické RC a dospělí spalovací RC auta.

Naštěstí už nám nikdo takhle nic neškatuľkuje, sami si můžeme říci, co chceme a co nechceme a dnes už nikdo nepovažuje elektrické modely aut za nedospělé.

Na druhé straně je dnes tolik různých kategorií, že se mi to zdá až neúnosné. Jako kdyby někdo, kdo je neúspěšný ve stávající kategorii raději začal jezdit jinou (dokud se mu tam „nenastěhují“ ti úspěšní z té, která „zakapala), jen aby byl vítěz. Vezměme si jen terénní auta na elektromotor. Buggy dvojkolky i čtyřkolky, Truggy i SCT. To je v tom fakt tak velký rozdíl, jak se s tím jezdí, že jsou třeba čtyři kategorie? Není jich víc, než pilotů? Prosím nechápejte mě špatně, nic proti bugynám nemám a dokonce chápu rozdíl jízdních vlastností mezi 2WD a 4WD, napsal jsem to jen jako příklad. A nakonec, mně se nejvíce líbí kastle SCT. Jen se neumím rozhodnout, zda desítková nebo osemnástková by měla tvořit součást mého depa 😉

Podobně je to i v silničních desítkách na elektriku. Podle pohonného motoru a jiných technických specifikací vzniklo tolik různých kategorií a tříd… Fajn to bylo, dokud bylo třicet, čtyřicet nebo padesát jezdců. Dnes to vypadá, že se jezdí jen „Stock“ DTM, protože už nikdo nechce vrážet stovky eur do motorů, regulátorů, baterek a pneumatik a pomalu každý půlrok měnit střídavý motor s reglem, neboť ten starý již výkonově nestačí a nedá se vyhrávat. Bohužel, dvě bašty DTM, vidí definici „Stock“ jinak. Jedni přísahají na feritový „plecháč“ a druzí na střídavou sedmnáct a půlku. Snad se ale konečně dohodnou na postupném sbližování se názorů i modelů a výsledkem může být zastavený pokles závodníků a lepší soutěže.

A co osmnáctky u nás

I malé modely mají možnost být poháněny pouze zadní nápravou (2WD) nebo na všechna čtyři kola (4WD). To, že na Slovensku sídlí jeden z nejvýznamnějších světových výrobců modelů automobilů pro závodění může být bráno jako výhoda a je možné to vidět i jako nevýhodu. Hudy vyrábí čtyřkolky (technicky náročné a dokonalé modely lze prodávat „s vyšší přidanou hodnotou“) a také s jeho podporou se prosazoval u nás tento druh modelů 1:18. A aby to nebylo tak jednoduché (aby se na tom dalo více vydělat) tak i zde vznikly různé výkonové třídy a kromě pohonu se dovolovaly nebo zakazujících i různé tuning z uhlíku. Nemocné?

Ale ne jen XRay je osmnáctka. Kromě čtyřkolek se vyrábějí i dvojkolky a jezdí se s nimi závody. A také buggy a SCT. Ale já se teď budu chvíli věnovat „plackám“, tedy 2WD modelům 1:18.

Na ebay.com jsem objevil chlapa z Kréty, který si Scalpela koupil pro zábavu a pak zjistil, že je tato elektrická potvůrka na hony vzdálená jeho spalovacím Buggynám 1: 8 a že potřebuje i dobrý povrch na ježdění. Dostal jsem prakticky jen odzkoušený model za poloviční cenu.

V té době se v Čechách a na Moravě rozhodli v osmnáctkách (2WD a 4WD) ukončit používání motorů typu 180 na pětičlánky NiMH 2/3 A (motory bývaly také součástí stavebnice XRay), protože s baterkami to šlo dolů vodou a motory byly slabé, tedy pokud z nich chtěli dostatečný výkon, tak hořely. Probíhaly bouřlivé diskuse a občasné testy, čímž tento motor nahradit tak, aby se zvýšila životnost a spolehlivost, ale příliš nevyskočila rychlost modelů na dráze i cena vybavení. V této atmosféře Láďa Vomlel z Polné uspořádal u nich šestihodinový závod, kde jste si mohli měnit gumy a baterky kolik jste chtěli. Jen motor ne. A předepsal na závod motor MIG 280 v jakékoliv variantě (Standard, Sport a Racing) spolu s dvoučlánkem LiPol.

Tento závod jsem samozřejmě viděl osobně. Závod dokázal, že motor MIG 280 vydrží spolehlivě jezdit šest hodin v kuse s krátkými přestávkami na výměnu baterie nebo pneu. Průměrná rychlost 17 km/h a 100 najetých kilometrů vítěze. Stačí to jako důkaz vhodnosti a kvality pohonu? Jezdili dvojkolky i čtyřkolky XRay upravené na dvojkolky. Někteří závodníci použili motor ze šesťhodinovky jako dobře zaběhnutý i celou následující sezónu 😉

Takže OK, model jsem měl doma, pohon byl jasný. Zůstávalo rádio. Nějaké levné LRP / Ansman za tři tisíce českých se mi zdálo málo, tak jsem se podíval po netu a za 120 eur koupil KoProPo EX-5 UR se dvěma přijímači, tehdy to z Asie prošlo bez problémů. Samozřejmě na 2,4 GHz. A při cestě na sever Čech jsem si dohodl schůzku s Luisem, výrobcem komponentů a modelů 1:18 a 1:24, kde jsem si doplnil kopu nezbytných drobností a náhradních dílů.

Jaký motor pro osmnáctku

V ČR vyřešili tento problém tak, aby ježdění nebylo ani drahé ani náročné, ale při tom dostatečně zábavné a adrenalinové. Dohodli si základní pravidlo. Baterka LiPol neomezené kapacity dvojčlánek nebo dojetí starších NiMH 2/3A pětičlánků. Za hranicemi se sice jezdí čtyřčlánky NiMH, ale s motory Speed 300 a to je dost rychlé, zbytečně rychlé. Skončilo by to dříve či později tam, kde skončili placky Pro 10 a kde jsou Pro 12. Rakety s odběrem sto ampér 😀

Takže baterkou 8,4 V max pohánějí motor, tedy tři motory. Buď bude v autě jeden motor MIG 280 (za 130 korun) v libovolné verzi, nebo stříďák Ammo 20-30-2650kV, některé kluby používají podobný motor 3000 kV, oba bezsenzorové. Měření ukazují, že 2650 je téměř identická výkonově s plecháčem, třítisícka je silnější. No a co.

Při použití takového motoru je úplně jedno, jak silná a kolik Céčková je baterka a jak silný je regulátor. Desetampérový to při troše šikovnosti zvládne, dvacetampérový stačí úplně. Při čtyřkolkách se používají tisícovky až tisíc tři sta miliampérhodinové baterky. Dvojkolky s plecháčem odjedou desetiminutové jízdy na osmistovce, kratší i na pětistovku baterečku.

Když teď v duchu počítáte, tak zjišťujete, že motor, regulátor a baterka, tedy nejdražší komponenty například u DTM Modified stojí v osmnáctce pár šupů … Dvouletý motor je plně výkonuschopný, tak rovněž i regler a baterky. Na sezonu s dvoukolkou jsem potřeboval dvě baterky, jezdili i druhou sezónu, stejně jako motor.

Si možná řeknete, že jezdit s takovým malým modelem na slabý motor je nuda. Viz videa na konci tohoto článku a uvidíte, že není 😉 Celá finta je v tom, že modely jezdí na přiměřené dráze. Přiměřené velikosti modelů 1:18. Takže žádné dlouhé a širočizné roviny pro desítky. Šířka dráhy pro osmnáctky je v ČR 0,8 až 1,2 metru. Podle délky dráhy (velikosti sálu a koberce) je propustnost šest až osm modelů.

Zažil jsem borce, který na takové dráze osadil do čtyřkolky XRay motor 5400 kV. Pár krát se vyboural, vyletěl z dráhy a pochopil, že velmi silný motor je mu zbytečný. Na udržení se ve stopě a na dráze stačí slabší a tím že jezdí plynuleji, zajezdí lepší výsledek. Já jezdím v Scalpelovi MIG 280 Sport a mám omezovač pouze na 80%. Někdy i méně. Stačí to.

A přitom se s auty s takovým setupem dá velmi dobře zajezdit. Všichni mají více méně stejné možnosti výkonu a opravdu jde jen o ruce.

Když je málo jezdců, jezdí spolu dvojkolky i čtyřkolky a nikomu to nevadí. Někdy jejich vyhlásí zvlášť, někdy jsou výsledky společné. Vždyť o nic nejde 😉 Když je jezdců dostatek, jezdí i vyhodnocují se výsledky pro dvojkolky zvlášť. A na závodu je celý den pohoda.

Pojďte jezdit osmnáctky

Modely 1:18 jsou malé oproti desítkám, tak jim stačí menší dráha. No nejsou úplně maličké, aby se s nimi nedalo jezdit či závodit. Menší model má menší hmotnost a tím i menší kinetickou energii při nárazu, takže téměř nehrozí jeho poškození při havárii. Dvojkolky mají cca 300 gramů, čtyřkolky 400-450 gramů. Jak jsem zmiňoval, jeden motor stačí na rok či dva, dvě baterky (500 a 800 mAh) na dvě sezóny, malá (levná) nabíječka. Na Scalpela potřebuji dvě sady pneumatik na den, jeden pár za 200 korun. Jsou tři tvrdosti, v běžném ježdění na různých drahách mi vydržely i dvě sezóny. No ať vydrží jednu.

Nemusíme se dělit na kategorie a třídy, když nás nebude mnoho. Úplně stačí, když si zajezdíme. Pokud budou úzké dráhy, aby se na nich nedalo létat, ale dalo se dobře zajezdit, nebude třeba ani silných motorů. A jestli to bude stříďák 3000 kV nebo plecháč MIG 280 mně osobně je jedno. Stříďák (bez senzoru) může mít vyšší otáčky, plecháč má lepší tah v nízkých točkách při výjezdu ze zatáčky. Všechno může být otázkou správného zpřevodování a šikovnosti v pilotáži.

Ježdění s osmnáctkou může být lacinou zábavou. Naše hobby nás nemusí stát desítky tisíc korun ročně.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *