Už delší dobu jsem hledal způsob, jak vzájemně porovnat mezi sebou několik cyklotras tak, aby bylo na první pohled jasné, která z nich je náročnější na kondici nebo zda jsou dvě různé trasy přibližně stejné z hlediska toho, kolik sil na jejich absolvování budeme potřebovat. Protože jen samotná vzdálenost, kterou plánujeme na kole ujet resp. kolik jsme již udělali kilometrů, nestačí na zhodnocení toho, jak nás takový výlet bude bolet. Myslím, že jsem na to přišel.
 


Pro většinu laiků a málo zkušené cyklisty je rozhodujícím faktorem vzdálenost. Je fakt rozdíl, zda má výlet třicet kilometrů nebo nás čeká těch kilometrů osmdesát. Faktor kvality povrchu v tomto případě neberu v úvahu, protože uvažuji pouze v rámci cykloturistiky, kdy se jezdí po více či méně kvalitních asfaltkách, případně i po polních cestách. Přestože je jasné, že jízda po hladkém asfaltu je méně náročná, než se sápat do kopce po rozbitém asfaltu, jako byl donedávna v okolí Čebovskej Bukoviny nebo Grajnára v Slovenském ráji.

Jenže je rozdíl, zda jdete ty kilometry po rovině nebo do kopce. Pak i osmdesát kiláků po rovině může být lehčích, než třicet do strmých svahů. A za jistých okolností mohou být obě trasy stejně náročné na kondici cyklistu. A to nemluvím o tom, že do hry může, a často i vstupuje, vstoupit počasí, či přesněji (proti)vítr.

Tímto směrem se ubíralo moje uvažování, ale nechtěl jsem zůstat jen při slovním popisu náročnosti cyklotrasy, protože je to velmi subjektivní. A co je pro jednoho snadné, je pro druhého nepřekonatelné. Ideální by bylo vymyslet způsob, při kterém by výsledkem hodnocení trasy bylo nějaké číslo. Objektivně číslo, bez nutnosti držet ho v nějakém intervalu. Protože na závodech můžete mít horské prémie v intervalu od jedné do pěti a pak nějaký „blbec“ vymyslí ještě strmější a delší kopec. Skončí to jako u praček. Z kategorie „A“ se staly postupně A+, A++, A+++, A* a A non plus ultra extra super hyper cool.

Související:  Proč začít lyžovat

A také jsem chtěl, aby si každý mohl sám vyhodnotit náročnost tras, které již projel a vyhodnotit i trasy, které plánuje projet a na základě tohoto srovnání zjistit, jestli na to má a kolik mu to asi bude trvat.

Vzal jsem tedy za základ mého hodnotícího systému vzdálenost a nastoupané výškové metry. Aby číslo nebylo zbytečně velké (jako při hodnocení pálivosti papriček), vynásobil jsem ujetou vzdálenost v kilometrech s nastoupanou výškou ve stovkách metrů. Zrodil se můj Index náročnosti cyklotrasy.

Takže výlet, při kterém pojedu 50 kilometrů a nastuopám celkově 500 metrů, bude mít index náročnosti 50 x 5 = 250. Výlet dlouhý 80 kilometrů s 250 výškovými metry na trase ohodnotím indexem 80 x 2,5 = 200. Za předpokladu, že obě cyklotúry pojedu rozumným tempem, bez zbytečného šturmování a přepínání sil, z toho dlouhého se vrátím méně unavený.

Záměrně vynechávám z indexu vítr, jeho sílu a směr, protože to je parametr, který může být pokaždé jiný. No vzdálenost a nastoupané výšky jsou na konkrétní trase vždy stejné. Pokud máte dobrou kondici, na výlet na kole vyrážíte vždy na slepo a předem neplánujete žádnou vzdálenost, jen dodatečně zjistíte, kolik jste toho projeli, závidím vám. No my ostatní si každý výlet raději předem připravíme. Změřit celkovou plánovanou délku i zjistit nastoupané a vyklesané metry výšky pomůže mapový server Bikemap.net.

Se mnou je to asi tak, že prvních 400 až 600 kilometrů sezóny si raději postupně zvyšuji dávku kilometrů i metrů. No pak už zvládám cokoliv, samozřejmě v rámci rozumných možností. 90 km a 1000 metrů, tedy trasu s indexem náročnosti 900 zvládnu, ale dvojnásobnou už asi ne, nezkoušel jsem.

cesta

Vědět, jaký náročný výlet se chystám absolvovat, je pro mě důležité nejen proto, abych věděl, jak mě bude bolet zadek se sedla, zda mám dostatečnou kondici, ale také proto, že musím být stále trochu opatrný na moje záda. I přes operovanou bederní ploténku před pěti lety se mohu projíždět kole relativně bez omezení, ale jen relativně. Nic se nemá přehánět, jsem rád, že se na kolo mohu a nic nechci zbytečně sílit.

Související:  Jak začít s tenisem

S pomocí indexu náročnosti se nyní umím lépe rozhodovat, na jakou trasu se vyberu a kterou raději odložím do budoucnosti, do doby kdy budu disponovat lepší kondicí. Pokud i vy potřebujete nějakým způsobem porovnat své trasy mezi sebou nebo své trasy a trasy, které projel někdo jiný, zkuste používat můj index náročnosti. A dejte vědět v komentářích pod článkem, jak se vám zamlouvá a jak se vám osvědčil.