ubrouskyKterý sběratelský koníček zajímá pouze něžné pohlaví? Shromažďování papírových ubrousků! Podle informačních ročenek Klubu sběratelů kuriozit se u nás o získávání, vyměňování a třídění papírových ubrousků zajímají pouze ženy a dívky (chlapci a pánové jsou ovšem vítáni). Sběratelek, které se své zálibě věnují pečlivě a naplno, je v České republice přibližně třicet.

Papírové ubrousky se dělí do dvou základních kategorií: s nápisy a bez nápisů

Ubrousky s nápisy bývají většinou reklamní. Jsou na nich vytištěny například slogany nejrůznějších hotelů a restaurací, informace o firmách a jejich výrobcích, propagační texty sportovních klubů, názvy filmů se stručným popisem děje a jménem režiséra, herců a hereček i upozornění na kulturní akce nebo životní výročí. České sběratelky ale vlastní i kuriozity: například ubrousky obsahujícími textové slovníky nebo ubrousky popsané vtipy.

Nejoblíbenější a nejsbíranější jsou ale papírové ubrousky bez nápisů, zato s nejrůznějšími obrázky. Sběratelky nejčastěji shromaďují ubrousky s motivy květin a rostlin, zvířat (hlavně koček) nebo Vánoc a Velikonoc. Na ubrouscích ale můžete najít například i obličeje známých herců a hereček nebo zpěváků a zpěvaček. Zvláštností jsou náboženské obrázky.

Nejpilnější sběratelka se specializuje na vlaky a letadla, vlastní i ostrovy. Největší sbírku papírových ubrousků v České republice vlastní paní Alena Šedová. Od roku 1961 jich nashromáždila více než 35 000, z 98 zemí z celého světa. Sběratelka se specializuje na dopravu – vlastní ubrousky tuzemských i zahraničních dopravních podniků i leteckých společností. Oblíbila si také příležitostné ubrousky k různým příležitostem, jako jsou olympiády, nebo mistrovství světa a plastické ubrousky s vylisovanými emblémy.

Paní Alena Šedová má ve své sbírce i kuriozity. Vlastní například ubrousek s reprodukcí obrazu malíře Salvadora Dalího z floridského muzea v USA, obrázek karikaturisty Pavla Kantorka vydaný po jeho emigraci z Československa ve Švýcarsku, ubrousek z hotelu v Padově, kde byl udělen čestný doktorát spisovateli Bohumilu Hrabalovi nebo ubrousek z rodného domu Ludwiga van Beethovena v Bonnu. Sběratelka je také hrdá na své papírové ubrousky ze vzdálených exotických ostrovních států.

Související:  Tvoření s dětmi

Odkud že to…?

Určení země původu je ale u papírových ubrousků mnohdy značně problematické. Tento tištěný údaj především na exempláři většinou chybí. Běžné také je ubrousek vyroben v jednom státě a potištěn v úplně jiné zemi. Informuje o tom server www.sberatel-ksk.cz:

Nejtypičtějším příkladem je právě Česká republika. Ubrousky pro restaurace se u nás totiž téměř nevyrábějí, a tak při pátrání po původu lze např. dojít k případu, že ubrousek je vyrobený v Maďarsku, doveze a potiskne ho ruská firma sídlící v Praze, na zakázku nejen pro restauraci v centru Prahy, ale i pro kasina v Rusku. Že je ubrousek maďarský, pozná jenom sběratel, který dokáže určit typ papíru, charakteristický pro daný stát. Ale ubrousek ve sbírce stejně skončí mezi tuzemskými ubrousky, případně ještě specializace – restaurace- Praha, ve druhém případě mezi ruskými, pokud je to z něj patrné. České sběratelky si vyměňují své exempláře i s kolegyněmi ze zahraničí. Nejvíce se sběratelkami z Německa, Maďarska a Dánska.

Papírové podšálky

Jakýmsi „podoborem“ sbírání papírových ubrousků je sbírání papírových podšálků. Nejčastějšími historickými podšálky jsou exempláře z předlistopadového Československa, které se prodávaly společně s papírovým prostíráním (výrobce SUPRA Ružomberok). V současnosti jsou nejobvyklejší reklamní podšálky pod kávu (Alfredo, Lavazza, Tchibo, Nescafé…). Samostatnou kapitolou je sbírání papírových podšálky pivovarů.