Ale vždyť já mám okrasnou zahradu!

Do zahrady chodím skutečně velmi rád a proto jsem v ní opravdu často. Dokonce i ve dnech, kdy má hodinku či dvě pršet, jsem v zahradě. Ten čas strávím v domě nebo na zápraží a jen se tak dívám do prostoru, odpočívám nebo přemýšlím. Co ještě opravím, co nového udělám. A tak je to celý víkend, tak je to každý den po pracovní době. Pokud mě někdo hledá, jsem v zahradě. Ať dělám něco nebo odpočívám, užívám si ji.


Jeden takový den podvečer jsem seděl v plastovém křesle v naší odpočinkové zóně, kde sice ještě nestojí ani gril ani terasa, ale už je tam dočasně hospodský slunečník, aby na nás nepeklo, když si chceme odpočinout. Takže si tak sedím a dívám se nahoru do kopce po zahradě, kochám se výhledem, který jsme si s přítelkyní vybudovali na zelené louce. A když píšu na zelené louce, tak opravdu myslím zelenou louku, neboť zde nic jiného kromě ovcemi spásané trávy nebylo. Všechno jsme museli sami udělat. Plot i bránu, vysadit dvacítku stromů i ze třicet různých ovocných keřů. Vyrobil jsem vyvýšené záhony pro zeleninu, kterou pěstuje především přítelkyně, i záhony kde se kombinují květiny s jahodami či zeleninou. Díky tomu naše zahrada hýří barvami v každém koutě a nikde nevidíte „nekončené lány“ jediné plodiny či ovoce. V takovém prostředí oko lahodně spočine a škůdci hořce zapláčou.

okrasná zahrada

V tom rozjímání mě osloví sousedka za plotem, zvedaje se od své motyky, kterou pleje (dle lunárního kalendáře v nejnevhodnější čas) plevel na svých vyholených záhonech: „Odpočíváte?“

Proč bych odpočíval? Já nejsem unavený, nedělám zbytečnou práci, nedrhnu, jak si mnoho lidí představují práci na zahradě.
„Kochám se,“ odpovídám po pravdě a tím považuji zdvořilostní otázku a sousedčinu přestávku nad motykou za ukončenou.
„To byste museli mít okrasnou zahradu,“ musí mít poslední slovo sousedka.

Vrozená lenost mi nedovolí vstát ze židle, jen oči odvrátím od té úžasné scenérie a bokem hledím nevěřícně na sousedku. Není taková stará, aby už byla slepá. Ani nemůže být taková unavená, že by jí to už nepálilo. A dokonce ani plot není tak vysoký, aby přes něj k nám neviděla. Jedině že by tu krásu nevnímala, protože ona musí plít, kopat, zalévat a furt dokola ve své, oproti naší ani ne poloviční, zahradě.

Vždyť my s přítelkyní už okrasnou zahradu máme!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *