Nevěříte, že to jde i jinak? Vyzkoušejte si to v malém.

Největší údiv způsobujeme přátelům, když jim řekneme, že se u nás neryje a neokopává. Nebo že máme velké vyvýšené záhony. Nebo že pěstujeme cibuli s jahodami nebo papriky pod stromy. Že místo chemických postřiků používáme výluh z kopřivy nebo kostivalu. Jako kdyby nejprve nechtěli uvěřit, že oni tolik let dřeli s rýčem v ruce nebo se ohýbali nad motykou úplně zbytečně. To přece nemůže být pravda. A když to vidí u nás v zahradě, v druhé fázi přicházejí výmluvy, že se to nedá tak najednou přejít v jejich zahradě z dřiny na permakulturní pěstování podle našeho vzoru. Vždyť to ani nemusí být najednou. Je na to jiný způsob.


Pomůžu si příběhem z nedávné minulosti z jiného kontinentu. V Indii se podařilo nadnárodním agrochemických koncernům získat zemědělce pro jejich moderní osiva a chemická hnojiva a postřiky. Dokonce jim nabídli výhodné úvěry na nákup toho všeho s garancí výkupu úrody. Po sklizni však najednou klesly výkupní ceny „pro velkou úrodu“ a pěstitelé se dostaly do dluhové spirály. Aby mohli znovu zasít, museli si znovu půjčit na nákupy. A zjistili, že ty super-osiva bez těch chemikálií prostě nerostou. Z tohoto kolotoče se nedalo vystoupit a dřeli jen aby přežili.

Tehdy někdo přišel s nápadem, jak se vrátit k původním postupům a k původním plodinám. Ty jim nezaručily zázračné zbohatnutí, jak jim bylo nedávno slibované, ale na prosté přežití jim stačilo méně práce. Rozdělili pozemek na 10:90%. Na velké ploše pěstovali pro agrogiganta jeho osivo s jeho přípravky s garancí výkupu za v podstatě nákladovou cenu, ale vrátili úvěr. Na desetině se vrátili k původním plodinám, které nepotřebovaly chemikálie ani nevyžadovaly stroje či enormní práci, ale zajistili stravu pro rodinu. Další rok to již byly dvě desetiny… Chvíli to trvalo, ale zbavili se dluhů i závislosti.

Máte pocit, že si nemůžete dovolit nepěstovat všechny papriky na jednom místě? Že u vás musí být všechny jahody na jedné kupě? Že musíte na podzim kompletně zrýt celou zahradu, abyste ji na jaře zkypřili rotavátorem a vyšlapali si (žížalám po hlavě – co tam po nich!) nové chodníčky? Že musíte mít vždy všechny záhony vzorně okopané a sterilně čisté od plevele? Že německá kopa nemá u vás místo?

Já vám váš pocit neberu. No pokud ve vás hlodá červík pochybností, zda to přece jen nedělám lépe, když mám stejnou úrodu, jako vy, ne-li lepší, s mnohem menší námahou, mám pro vás jednu radu.
Zkuste to na jedné desetině

Nemusíte hned všechno lámat přes koleno. Tak jako láska prochází žaludkem, změna jde přes hlavu. Nemusíte absolvovat žádný velký kulturní šok. Jednoduše si ve své zahradě najděte malý kout, tak jednu desetinu celkové rozlohy, a tu si odzkoušejte svůj experiment.

sázení do vyvýšeného záhonu

Klidně na jaře zamulčuje malý záhon, který jste na podzim zryli. Pokud nemáte seno, kupte jeden nebo dva balíky slámy, na vesnicích je dost lidí, co chovají dobytek a jeden balík vám přepustí. Nasaďte sem papriky, jahody, cibuli nebo kedlubny či jahody (nejlépe směs všeho) a sami pozorujte, jaký bude rozdíl v tom, kolik musíte zavlažovat na tomto experimentu a ve vašem běžném záhoně. Sami uvidíte, jak to tu bude s plevelem a s motykou.

německá kopa

Z pár silných větví nebo koupené metrovice zbudujte malou německou kopu a využijte ji na pěstování zeleniny. Téměř nic vás to nestojí a když budete mít po dvou sezónách pocit, že „to nefunguje“, jednoduše ji rozházíte. Nemusíte se bát zbytečně vyhozených peněz do vyvýšených záhonů.

A kdybyste přece jen po prvním roce zjistili, že mulčované záhony jsou lepší a méně namáhavé, než klasické pletí záhonů, vždy můžete vyhradit v zahradě další desetinu (nebo rovnou polovinu? 😉 ) z klasického zahradničení ve prospěch permakulturního. Za tu dobu se vám to možná v hlavě překlopí, protože nejtěžší změny jsou ty vnitřní změny v nás.

Přírodní pěstování na zkoušku na malé ploše v zahradě vám umožní pozorovat, jak si umí příroda poradit i sama, jak je v ní všechno provázané a vyvážené a přitom se nemusíte bát, že byste měli málo paprik či okurek pro sebe a svou rodinu. Stále můžete využívat chemii a svůj pot, abyste měli pěknou zeleninu a ovoce. A na konci experimentu se vrátit ke starým zažitým metodám.

I když já vám nevěřím, že když jednou vyzkoušíte pěstování bez zbytečné dřiny, že to zůstane při jedné desetině. Ale to rozhodnutí je na vás. Abyste však mohli rozhodnout správně, měli byste mít odzkoušeny ve své zahradě obě metody.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *