Jak létat s elektrolety v zimě

Taková otázka zazněla v jednom z diskusních fór. Celkem aktuální téma, tak jsem se ji rozhodl detailněji popsat, než v odpovědi na fóru. Létání v zimě je totiž krásné, ale má svá úskalí. A aby bylo toto létání příjemné, musíme na něj připravit nejen sebe, ale naše modely. Čím začít?


V první řadě si ujasníme, co rozumíme pod létáním v zimě. Pro tento článek uvažuji s počasím, kdy jsou teploty blízko nuly nebo i pod nulou, ve vzduchu je hodně vlhkosti, což způsobuje mimo jiné i snížení viditelnosti. Zima a vlhkost zalézají za nehty, jak se říká, ruce nám křehnou a jejich pohyby jsou pomalejší. Proto pro zimní létání nedoporučuji modely, jejichž ovládání vyžaduje okamžité a rychlé reakce nebo které létají vysoko a velmi dlouho. Zima je totiž fakt hnusná.

zima

Mnoho modelářů koncentruje otázku zimního létání na rukavice nebo rukávec, do kterého se vloží celý vysílač, aby nebyla zima na ruce. Toto je vážný problém, ale ne jediný, který musíme při zimním létání řešit. Rukavice způsobí snížení citlivosti prstů na kniplu a některé se dokonce na kniplu kloužou. Proto byste si měli řízení vysílače v rukavicích nejdříve vyzkoušet. Abyste je včas vyměnili za lepší.

Z tohoto pohledu je rukávec, do kterého schováme celý vysílač a zboku do něj vložíme ruce, lepší. Kniply stále držíme ve svých rukou a současně je v teple i napájecí akumulátor. Proč je to důležité, napíšu později. Někdo řeší i vyhřívání pouzdra, na to se hodí například topné solné polštářky. Ty jsou podle mě lepší na ohřátí rukou před létáním. Nevýhodou rukávce na celý vysílač je fakt, že nevidíme na kniply, trimy ani jiné ovládací a informační prvky. Měli bychom být schopni ovládat vysílač i poslepu. Nebo létat s modelem, který je na ovládání jednoduchý a nemusíme během jeho pilotování nic přepínat.

Ale kromě tepla na ruce bychom neměli zapomínat ani na teplo pro jiné části těla. Kvalitní a teplé boty jsou samozřejmostí při létání v zimě. Často stojíme ve sněhu, takže nám rychle může být zima od nohou a když je nám zima od nohou, je nám zima na celém těle.

Další nezbytnou věcí je teplá čepice na hlavu a uši. Nebo alespoň čelenka, která zakryje uši a čelo. Jen dejte pozor, když létáte mnozí. Čepice nám zahřeje hlavu a omezí citlivost na zvuky, tedy i na modely vašich kolegů ve vzduchu. O to více byste měli být při létání ostražití.

Neuděláte špatně, když si na letiště vezmete termosku s horkým čajem. Dobře vám padne po přistání ohřát si od hrnku ruce a napít se teplého nápoje. Nezapomínejte, že v zimě i otevřená termoska rychle vychladne a pokud tedy máte čaj s sebou mnozí, doporučuji nejprve otevřít a vypít jednu termosku a později druhou, postupně jednu po druhé. Tak si zajistíte, že vám ten čaj vydrží horký až do konce létání.

Jak připravit model na zimní létání

Když už víme, jak připravit na zimní létání sebe, je na řadě náš model či modely.

modely

Modely s podvozkem je dobré předělat na lyže nebo v nouzi i plováky na vodu dobře kloužou po sněhu. Na kolečkách se ze sněhu velmi špatně startuje a ještě hůře přistává. U modelů z EPP bez podvozku nebo při (elektro) kluzácích je přistávání na sníh jednoduché. Ne však do čerstvého prachového sněhu, ten se snadno může dostat větracími otvory do trupu a na motory.

Proto byste měli létat pouze na udusaném nebo přimrzlém sněhu, kde se vám model hned nezaboří do měkké peřiny. Pozor ale na ten zamrzlý sníh, bývá tvrdý a různé ledové výčnělky mohou poškodit model.

Větrací otvory, zvláště ty na spodku trupu, přelepte lepicí páskou, aby se vám přes ně nedostal sníh do motorů. Pokud se vám to i přes sebevětší opatrnosti stane, vypněte elektřinu v modelu, vytřeste sníh co nejdříve z trupu a ten, který zůstal v motoru a rozpustil se na vodu nechte doma vysušit. V tento den jste již dolétali. Měli jsme kolegů, kteří byli netrpělivý, motor chvíli vydával podivné zvuky a později podivné pachy. Nevyplatí se spekulovat.

Motory jsou v zimě dobře chlazené a pokud jste měli během letního létání problémy s jejich přehříváním, v zimě se toho bát nemusíte. Naopak, pokud se rozhodnete v zimě zalétávat model a pohon se vám zdá v pořádku, můžete v letních měsících počítat i s možností přehřívání pohonu. Elektropohony je třeba měřit, ne odhadovat.

Lipolky v zimě

V zimě je zima i bateriím. Pozor si musíme dát na dvě věci. Všechny druhy baterii v nízkých nebo mrazových teplotách dodají menší kapacitu, než na jakou jsme zvyklí v létě. Počítejte s poklesem o jednu třetinu, tedy i letový čas uvažujte o třetinu kratší, než jste létali v létě. Aby vás nepřekvapil chcíplý motor v nevhodnou chvíli.

Zvláště citlivé jsou na zimu baterky v malých modelech a v takových letadlech, kde je baterie upevněna zvenku nebo trčí z modelu (typicky Shock modely). Před létáním bychom měli malé baterky mít v kapse na košili, schované pod kabátem, aby si udržely svou „pokojovou“ teplotu a co nejvyšší kapacitu. Pokud létáte za mrazu, určitě lipolky na letišti nenabíjejte. Ukončovací napětí lipoliek je totiž závislé na teplotě, čím nižší teplota, tím nižší napětí a nabíjení na 4,2 V / článek při teplotě -10 ° C je může zničit. Ani nabíjet lipolky v kufru auta není dvakrát bezpečné, pokud při nich stále nestojíte. Nejlepší je donést si na letiště všechny baterky nabité, po dolítání se přesunout do tepla domova a tam v klidu všechno nabít.

Zima ovlivňuje i chod serv. Změna teploty se podepíše na zhoustnutí vazelíny, kterou jsou mazané převody a opět, pokud máte serva zvenčí modelu, v zimě může být jejich chod extrémně pomalý, případně se mohou zcela přestat hýbat. Některé levnější serva za snižování teploty také reagují změnou středu, tedy třeba kormidla přetrimovat. A nemusí jít jen o teploty pod nulou. Na tomto podvozku 1:18 jsem měl problémy při změně teploty v hale z +12 na + 20 °C a prakticky celé dopoledne jsem přední nápravu trimoval. Před každou jízdou to bylo jinak.

scalpel

Nejlepší je, pokud si vše vyzkoušíte nanečisto, jak se říká. Vložte baterky do modelu, model s vysílačem vyložte na hodinku na balkon v počasí, v jakém plánujete létat a po hodině si vyzkoušejte, jak funguje při takové teplotě vysílač, jak reagují serva a co na všechno říkají lipolky.

V zimě se nám dobře osvědčily letadla z EPP či ELAPORu, které měly uzavřený trup z hrubé vrstvy pěny. Ta dobře izoluje, tedy baterky nejsou příliš ochlazovány, motor a regulátor vyhřívají vnitřek modelu a tím i serva. Vše funguje relativně dobře, jedině modeláři je zima a tak chce co nejdříve přistát. Modely klasické konstrukce potažené tenkou balzám nebo fólií naopak neizolují téměř vůbec a teplota v trupu je jen o malinko vyšší, než teplota vzduchu mimo model.

Zima, nebo tedy nízké teploty, mají vliv i na materiály, z nichž je model sestaven. Vše je mnohem tužší a křehčí. Proto pozor při přistávání, ale i při manipulaci s modelem. To, co si můžete dovolit v létě, štrejchnutí ocasem o sedadlo v autě či jiný „incident“ může v zimě skončit prasknutím části modelu. O lepení ani neuvažujte. Všechny běžné lepidla, ať už sekundové nebo Epoxydové, dobře lepí při teplotě 20 stupňů Celsia. Kolem nuly nebo za mrazu nemáte šanci. Z takového CHEMOPRÉNU se ředidlo ani neodpaří, takže ani kontaktní lepení se nekoná. A i vaše oblíbená lepící páska bude držet jen na dobré slovo a chvíli.

Pokud se vám podaří při startu nebo při přistání zavadit vrtulí o zem, téměř jistě se zimou zkřehlé materiál roztříští. Pokud je vrtule v kuse, pečlivě ji zkontrolujte, malé prasklinky si na první pohled nemusíte všimnout. Při dalším pokusu se vám vrtule roztrhne, nevyvážená vám vytrhne motor z trupu, který roztrhá na cáry a máte dost práce vše rozsypané hledat v zasněženém poli.

Po zimním létání nazapomeňte:

Pokud jste nakonec přece jen šťastně přistáli, bez poškození vše uložili do auta a přepravních boxů, nástrahy zimního létání pro vás ještě neskončily! Čekají vás doma či v dílně po příchodu z letiště v podobě kondenzované vlhkosti.

Pokud totiž studený model a kufřík s vysílačem a nářadím, baterkami, příslušenstvím doma vyložíte v dobře vytopené místnosti, nedejbože tomu všemu dobře zatopíte už v autě cestou domů z letiště, na studených věcech se začne srážet vzdušná vlhkost. Ta se umí dostat i do nejmenších zákoutí přijímačů, reglů, vysílačů… a tam vše vyzkratovat nebo pomalu zoxidovat.

Proto kufříky neotvírejte nejméně dvě hodiny, aby se teplota uvnitř postupně vyrovnala s teplotou místnosti. Vlhkost se srazí na kufříku, ale ne na jeho obsahu. Rozhodně tyto dvě aklimatizační hodiny k ničemu nepřipojujete baterku nebo jiné napájení a nic nezapínejte!

Létání v zimě má své kouzlo. Pokud se na něj dobře připravíte, přinese vám jiné zážitky, než jste zvyklý z léta. Pohyb na čerstvém vzduchu prospěje i vám. A když se vám podaří dostat se na letiště za krásného slunečného dne s nádhernou modrou oblohou, tak ani tu zimu nevnímáte tak těžko. Zde platí dvojnásob, že štěstí přeje připraveným.

Tak létání zdar a zimnímu zvlášť!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *